Domácí konference a semináře

Datum konání: 9. 11. 2022 – 11. 11. 2022
Místo konání: Nová budova Národního muzea v Praze

Národní památkový ústav pořádá mezinárodní konferenci, která se koná u příležitosti Předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. Cílem konference je setkání evropských akademiků a odborníků v oboru památkové péče a architektury, kteří představí své pohledy na evropské kulturní dědictví a jeho ochranu. Jejím posláním je vyvolat debatu o evropské památkové péči, o aktuálních i budoucích otázkách souvisejících s přístupy, důležitostí a výzvami ochrany hmotného a nehmotného dědictví a zprostředkovat odborné zkušenosti a příklady dobré praxe z různých zemí Evropy.

Konference se koná ve dnech 9.–11. listopadu 2022 v Nové budově Národního muzea v Praze.

Čtyři přednáškové bloky:

• Význam péče o hmotné kulturní dědictví pro rozvoj společné Evropy

Nad přibývajícími mezinárodními dokumenty o ochraně kulturního dědictví vyvstává otázka, jak lze v Evropě 21. století sladit evropský přístup k ochraně kulturního dědictví s péčí o památky v jednotlivých státech. Ohrožují obecně formulované unifikující tendence mezinárodních dokumentů rozmanitost lokálních přístupů? Je možné, aby globální výzvy měly odlišná regionální řešení? A lze tuto rozmanitost považovat za evropskou hodnotu?

• Současné výzvy evropské památkové péče

Současná evropská památková péče reaguje na řadu nových společenských výzev. V rámci tématu klimatických změn aktivně formuluje principy a metodologie vedoucí k ekologicky udržitelné ochraně. Během covidové pandemie se potvrdila potřebnost digitalizace, neboť pandemické události neumožňovaly široké veřejnosti jiný než virtuální kontakt s kulturním dědictvím a odborné komunity ztratily nástroj živé diskuse „in situ“ nad odbornými otázkami ochrany a péče. Ještě nedávno historické památky čelily dlouhodobým důsledkům overturismu. V důsledku pandemie se ale dříve přeplněné památky a galerie ocitly takřka ze dne na den bez návštěvníků. Tato náhlá změna se promítla do provozních schémat institucí a zanechala dlouhodobé následky v mnoha dalších oblastech, jako je zaměstnanost, ekonomické plány, nové formy prezentace. V těchto souvislostech je hodnocení současné evropské situace více než nutné, neboť přispívá k hledání přijatelných forem návštěvních provozů nebo obchodních modelů a prezentace hmotného kulturního dědictví.

• Ochrana architektury a umění ve veřejném prostoru druhé poloviny 20. století

Dynamický rozvoj současné společnosti s sebou přináší enormní tlak na proměnu sídel. Nejmladší architektura a výtvarné umění se stávají nejohroženějším segmentem hmotného kulturního dědictví – společnost nedokáže vnímat jejich kvalitu a potřebu ochrany jako integrální a rovnocenné součásti památkového fondu. Architekturu 2. poloviny 20. století významně ovlivnilo poválečné rozdělení Evropy na západní a východní blok. Přes odlišné výchozí podmínky v jednotlivých zemích však můžeme vysledovat i společné rysy a analogické dějinné linie, a to i problematické povahy, které stojí za jejím přetrvávajícím nedoceněním a ohrožením. Přesto tato architektura tvoří nedílnou a klíčovou součást dnešní evropské integrity a vhodná péče o ni představuje jednu z největších výzev současné památkové péče.

• Přístupy péče o hmotné kulturní dědictví v návaznosti na uchování hodnot, zajištění udržitelného rozvoje a jeho prezentaci

Památkové péče ve sjednocené Evropě mají základy v národním vnímání přístupu k hmotnému kulturnímu dědictví. Společně se již po desetiletí snaží sjednotit základní principy v mezinárodních dokumentech. Benátská charta je vnímána jako základní společný dokument, na kterou se odkazují generace osobností památkových péčí. Je však otázkou, jak se dokážou památkáři, architekti a vlastníci v praxi vypořádat s požadavky mezinárodních dokumentů v překotně se vyvíjející společnosti 21. století, kdy celá řada památkově chráněných objektů hledá nové využití a široký segment památek je významným turistickým cílem s novými nároky návštěvníků. Příklady z praxe ukazují, že mnoho staveb, které ztratily své původní využití, lze adaptovat do nových společenských podmínek, aniž by ztratily na své památkové hodnotě. Stejně jako lze konzervativním přístupem obnovovat budovy, které nové využití nehledají, nebo lze nové využití nalézt při minimálních zásazích do památkové podstaty objektu.

Konferenční jazyky jsou český a anglický jazyk (zajištěn simultánní překlad).

Registrace na konferenci bude brzy spuštěna.

Program (verze s anotacemi)

Více informací zde.

Zdroj: npu.cz