Výstavnictví/architektura

Představa muzea bez sbírek tvoří až klasický muzeologický spor, přičemž zejména v českém prostředí převládá názor, že sbírka je nedílným předpokladem existence každého muzea. Nutno dodat, že toto pojetí nepředstavuje tak jasný axiom, jak by si mnozí možná mysleli. Ostatně třeba klasik muzeologie Joachim Baur ve své kategorizaci muzeí podle různých hledisek, od velikosti po architektonické zázemí, zmiňuje také dělící linii na „muzea se sbírkou a bez sbírky“. Takovéto muzejní instituce odhlížejí od sbírkotvorné činnosti a soustřeďují se na ideotvorbu a celkově imateriální rozměr.

V historii galerií umění pak již dlouholetou tradici mají tzv. kunsthalle, tradičně nekomerční centra umění a kreativity bez permanentních uměleckých sbírek a jen s krátkodobými výstavami. Mnohými je pak právě tento koncept decentralizovaných performativních prostorů kreativního a kritického setkávání pokládán za budoucnost kulturních institucí.

Institut současného umění (ICA) San Francisco má ambici představovat v tomto směru průkopnické muzeum umění bez sbírkové činnosti. Nachází se ve čtvrti Dogpatch, bývalé industriální části města, které je v posledních desetiletích jedním z příkladů gentrifikace, tj. socio-kulturní proměny „zušlechťování“ periferních čtvrtí, nejčastěji právě bývalých průmyslových oblastí, a to vlivem příchodu nové generace kreativní a podnikavé střední třídy. Ostatně nově vznikající ICA s provokativní kulturní vizí je toho v mnoha ohledech rovněž součástí.

Ředitelka ICA Alison Gassová, která dříve vedla Institut současného umění v San Jose, nachází inspiraci pro svou vizi v rotterdamské Kunsthalle. Vývoj v minulých letech s sebou přinesl jednak pandemické uzavření stálých expozic muzeí a galerií po celém světě, jednak sociální proměny západních společností. To vše podle Gassové otevírá prostor pro nový typ kulturních institucí, které více vycházejí z aktuálních společenských potřeb a jsou se společností také úžeji spjaty. Významnou inspirací pro reflexi rasismu a přetrvávajících společenských nerovností bylo rovněž hnutí proti diskriminaci a za rovnoprávnost afroamerické komunity v USA Black Lives Matter. Nové pojetí tak má být bez stálé sbírky s širokou nabídkou krátkodobých výstav a dalších performativních projektů.  

Velký význam má i lokální rozměr fungování ICA, neboť americká muzea jsou ve velké míře závislá na individuálním dárcovství a vlastní výdělečné činnosti než na vládní podpoře. Proto také získání si podpory stran sanfranciských příznivkyň a příznivců moderního umění bylo pro vznik nového muzea nezbytné. Nyní tým ICA intenzivně pracuje na realizaci svého ambiciózního projektu, jenž by měl vytvářet místo spolupráce a setkávání pro různorodé publikum, ze všech sociálních vrstev i skupin. Další výzvu, již je třeba překlenout, představuje dlouhodobá podhodnocenost pracovnic a pracovníků v kultuře. Konečně muzeum chce rovněž dávat náležitou odpověď na technologický vývoj, digitální revoluci a s ní spojené problémy (např. otázka kryptoměn), což by mělo vést předně k novému způsobu využívání virtuálního prostoru pro různé performativní akce.  

Nezbývá než se těšit na výsledek, který s sebou přinese realizace projektu nového sanfranciského muzea – zda naplní velká očekávání, které jeho koncepce vyvolává. Institut současného umění v San Franciscu by měl být otevřen v září 2022 a již nyní lze aktivitu týmu tvůrkyň a tvůrců sledovat na sociálních sítích.

Stránky ICA: Icasanfrancisco.org

Zdroj: blooloop.com, icasanfrancisco.org