Muzejní edukace

Vědecké zkoumání dějin lidského stravování nabízí různé perspektivy, jak porozumět fenoménu jídla a využít jej jako nástroje ke zkoumání přírody a lidské kultury. Přírodověda předkládá např. evoluční příběh formování lidské chuti a racionalizace volby potravy, přičemž společenskovědní pohledy se zase zaměřují na kulturní podmíněnost a jedinečnost stravovacích návyků. Prostřednictvím jídla lze originálně prezentovat velké příběhy sociálních dějin, globalizace, enviromentality, vývoje rodových a třídních vztahů, otázky (post)kolonialismu, stejně jako mikrohistorická nahlédnutí do duchovní i materiální kultury rozmanitých regionů či etnik. Navíc přidání chuťového kontextu do programu muzejní edukace umožňuje vedle nového rozměru zkušenosti také větší přístupnost pro publikum s omezeními jiných smyslů (např. se zrakovým postižením). Konečně vhodná vybavenost a podoba muzejních a galerijních kaváren tvoří neméně důležitou součást koncepce muzea, a tím i zážitku z něj.  

Moderní muzea jsou často spojena se zažitou představou ve vitrínách uzamčených exponátů a cedulí s nápisy „Nešahat!“. Na druhou stranu v novověkých kabinetech kuriozit a v raných muzeích 18. století, které byly určeny především vzdělané elitě, byla možnost ohmatat si exponáty, ba je ochutnávat, poměrně běžnou součástí. Větší restrikce a ochrana exponátů je až znakem demokratizace muzeí v druhé polovině 19. století. Dnes je stále více tendence revidovat přísné restrikce a v kontextu promýšlení vícesmyslovosti znovu zpřístupňovat exponáty i jiným smyslům než jen zraku, resp. sluchu. Zajímavé projekty zaměřené na využití chuti v minulých letech představila např. londýnská Victoria & Albert Museum nebo Tate Modern, případně madridské Muzeum Thyssenů-Bornemiszů (více k těmto projektům Plating the Museum).

Nicméně při zohlednění významu chuti pro prezentaci v současných muzeích hraje zatím stále ještě nejvýznamnější roli aspekt marketingu. Známá jsou muzea alkoholových nápojů, čokolád, sýrů a dalších charakteristických pokrmů, kde možnost ochutnávky a zážitek z ní je primárně zaměřen na zvýšení prodeje a konečně také prestiže dané firmy, která takto stvrzuje svůj produkt jako svého druhu nedílnou součást určité místní nebo národní kulturní identity. Ani v Česku není o taková muzea nouze a bezesporu mnohá z nich nabízejí výborný zážitek a kulturní vyžití, jakož i originální náhled do svérázu daného regionu. Typická jsou v tuzemsku zejména muzea piva při jednotlivých pivovarech, v Lošticích lze navštívit Muzeum Olomouckých tvarůžků, případně v Táboře či Kutné hoře muzea čokolády.

Z bohaté nabídky světových muzeí při výrobcích potravin lze uvést přehršel příkladů muzeí různých potravin. Za unikátní lze v tomto případě považovat Alimentarium, založené roku 1985 ve Vevey švýcarskou firmou Nestlé, které má ambice být skutečně globálním muzeem stravování a výživy. V rámci svých aktivit nabízí pestré spektrum kulinářských workshopů nebo chuťových dílen. Dlouhodobě využívá nové digitální technologie pro propojování smyslových zážitků, nabízejíc také on-line digitalizované sbírky historických předmětů spojených s jídlem i kulinářstvím, případně vlastní podcasty. Muzeum největšího potravinového koncernu na světě, který sám není jinak prost kontroverzí a kritiky, má za cíl být místem diskuse velkých enviromentálních a kulturních otázek týkajících se stravování a výroby potravin. Vedle své expozice Jídlo – esence života (Essen – Die Essenz des Lebens) nabízí třeba výstavu s názvem #vegan, zaměřenou na fenomén veganského stravování. Spolu s on-line kolekcemi je k volně k dispozici také virtuální program Zahrada Eden (Garten Eden), který nejen školou povinnému publiku nabízí propojení přírody s potravinami. Muzeum se nachází i na Švýcarském seznamu kulturních statků národního a regionálního významu.

Závěrem tohoto krátkého zamyšlení nad tématem muzeí chuti a jídla bude zmíněn ještě jeden zajímavý švédský projekt, a to Muzeum nechutného jídla ve švédském Malmö – a dnes již též v Berlíně. To nabízí nevšední zkušenost postavenou na kulturní rozdílnost vnímání chuti a celkovému utváření toho, co je považováno za odporné, a co naopak za chutné. Ostatně ve švédském Skeppsmalenu se rovněž nachází i Muzeum rybářství a surströmmingu, tj. dosud jediného muzea této slavné, charakteristicky zapáchající pochoutky Skandinávie.  

Foto: Alegorie chuti od Luca Giordana (Wikimedia Commons)   

Poznámka: V knihovně Centra pro prezentaci kulturního dědictví se můžete dozvědět víc o tomto tématu například v publikaci „Food and Museums“ od Niny Leventové a Iriny Mihalacheové.