Muzea a životní prostředí

Nezřídka se lze setkat s kostrbatými překlady názvů slavných muzeí zaměřujících se na fenomény živé i neživé přírody, jako jsou například londýnské Natural History Museum, newyorské American Museum of Natural History nebo vídeňské Naturhistorisches Museum. Latinský výraz historia naturalis má na rozdíl od pojmu biologie či přírodověda dlouhou tradici a obvykle se pojí se jménem římského učence Plinia Staršího (23 n.l. – 79 n.l.) a jeho monumentální encyklopedií starověkého vědění o přírodě s názvem Naturalis Historia. Výraz je tak souborným označením pro popis jevů v přírodě, které člověk může kolem sebe pozorovat. V období renesance následně došlo k odlišení tohoto popisného přístupu od experimentálního zkoumání přírody, které se nazývalo philosophia naturalis, tj. přírodní filozofie, a jež pracovalo s matematickým zobecněním jevů v přírodě. Proto také revoluční dílo moderní vědy Isaaca Newtona z roku 1687 nese název Philosophiae Naturalis Principia Mathematica.  

Pojem historie tudíž nebyl nikterak spojen s dnešní představou časového vývoje jednotlivých druhů – ostatně teorie evoluce je věcí až 19. století. Význam se vztahuje čistě k popisu stavu věcí, neboť původní význam řeckého slova historia bylo „zkoumat“, tedy popisovat události, které pozoruji. Správný překlad je proto spíše přírodní děje.  

Až v 18. a 19. století došlo k zformování a definici vědeckých oborů, jak jsou známy v současnosti. Nové pojmosloví proto odlišovalo popisné nauky, které získaly příponu grafie od řeckého gráphein (psát), zatímco experimentální vědy zaměřující se na porozumění jevům, původně pracující také s matematickým zobecněním, získaly příponu logie od řeckého slova logos (věda, řeč, rozum), případně nomie od řeckého slova nomos (zákon). V tomto dělení již lze vnímat dnešní rozdíl mezi tzv. vědami „měkkými“ a „tvrdými“. Pod vlivem objevu fyzikálních zákonů Isaaca Newtona (1643–1727) se tak osvícenecký sen o vědeckém poznání obdobných zákonitostí, jimiž se řídí nejen příroda a vesmír, ale také člověk sám, promítl i do vědecké terminologie oborů, které si nekladly o nic menší cíl, a to od biologie přes ekonomii po sociologii.  

Až na konci 19. století díky hlavně tzv. novokantovské filozofii, předně filozofů Wilhelma Windelbanda (1848–1915) a Heinricha Rickerta (1863–1936) došlo k de facto dnešnímu rozdělení věd. Tzv. nomotetické byly ty, které pracují se zobecnitelnými zákonitostmi, tj. přírodní vědy, a vědy idiografické, které pracují s popisem jedinečných a nezobecnitelných jevů, tj. kulturní/společenské vědy. Ostatně v Česku byly přírodní vědy přednášeny na filozofické fakultě až do vzniku první republiky, kdy teprve roku 1920 začala výuka na samostatné přírodovědecké fakultě.     

Česká tradice je historicky nedílně spjata s německým kulturním a filozofickým prostorem, a proto též terminologie se zde odvíjí od německé odpovědi na formování moderního vědeckého pojmosloví. V tomto případě byl jednou z určujících osobností Immanuel Kant (1724–1804), který ztotožnil pojem Naturgeschichte (Naturalis Historia) s pojmem Naturbeschreibung, tedy česky přírodopisem. Během 19. století se pak v německém prostoru etablovaly pojmy jednak pro přírodopis, tj. Naturgeschichte, případně Naturkunde, jednak pro přírodní vědy zabývajícími se pochopením přírodních zákonitostí, tj. Naturwissenschaft. Pod vlivem bouřlivého rozvoje přírodních věd pak vyvstala rovněž potřeba nových muzeí, které by zprostředkovaly všechny nové objevy a poznatky člověka o přírodě.    

Předchůdci těchto muzeí byly kabinety přírodnin (Naturalienkabinett), případně kabinety kuriozit (Wunderkammer), které jako svědectví Božího stvoření byly prestižní součástí královských a šlechtických dvorů. Spolu se systematizací zvířecího i rostlinného názvosloví Carla Linného (1707–1778) taktéž docházelo k roztřídění těchto sbírek. Moderní přírodopisná muzea tak začala vznikat od konce 18. století ať již ze sbírek univerzit, učených společností, nebo i ze soukromých kabinetů naturálií – např. muzeum Charlese Wilsona Peala v Pensylvánii. Jedním z prvních velkých a dodnes fungujících přírodopisných muzeí bylo pak pařížské Národní přírodopisné muzeum (Muséum national d'Histoire naturelle) založené spolu s Muzeem Louvre v Paříži roku 1793. V druhé polovině 19. století pak vznikaly dnes všeobecně známé instituce. V roce 1869 bylo založeno Americké přírodopisné muzeum v New Yorku, v roce 1881 došlo k oddělení Přírodopisného muzea od Britského muzea, v roce 1889 se staly habsburské sbírky základem muzea ve Vídni, stejně jako četné německé sbírky se začaly proměňovat v moderní přírodopisná muzea, jako např. v roce 1857 v Drážďanech nebo později v roce 1889 v Berlíně. 

Zatímco kabinety kuriozit a vědecké sbírky byly omezeny na úzký okruh elit, moderní přírodopisná muzea hrála klíčovou roli ve zprostředkování moderního vědeckého poznání širokým vrstvám společnosti. Tato muzea popisující jevy živé i neživé přírody perspektivou různých přírodovědných oborů by bylo tedy správné oddělovat od muzeí vlastních věd. V tomto smyslu přírodovědná či přírodovědecká muzea jsou muzeí cílícími na zprostředkování znalostí vědeckého způsobu zkoumání přírody, vědecké metody jako takové – typicky např. londýnské Science Museum založené roku 1857, v tuzemsku pak Hrdličkovo muzeum člověka při Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy nebo Mendelovo muzeum při Masarykově univerzitě v Brně.  

Nicméně v současné praxi je již chápání a užívání výrazů jako přírodovědné či přírodopisné dosti volné, navíc přetrvává implicitní představa o větší důležitosti výrazu „přírodověda“ oproti „přírodopisu“. Jindy zase výraz přírodovědný bývá volen z důvodu jeho odkazu na svébytnou roli muzea jako vědecké instituce. Přírodopisná muzea (museums of natural history) jsou tak dnes běžně nazývána muzei přírodovědnými (museums of natural science), přičemž mnohdy dochází k záměně jednotlivých výrazů v překladech. V češtině se pak nezvykle znějící pojem museum of natural history nezřídka překládá doslovně jako „muzeum přírodní historie“, což je však v současném jazyce přinejmenším těžko srozumitelné, ba je tím opomíjen původní význam slova, tj. muzeum přírodních dějů. 

Ilustrační obrázek: Výuka v kabinetu přírodnin ve druhé polovině 18. století (Wiki Commons)

Více např.:  

Natural history and natural science museums | Britannica 

BRECEKAMP, Horst. Antikensehnsucht und MAschinenglauben. Die Geschichte der Kusntkammer und die Zukunft der Kunstgeschichte. Wagenbach, 2012. 

HARTLEY, Camille. What is Natural History?