Aktuality

„Nepřestáváme si hrát proto, že jsme zestárli, ale stárneme proto, že jsme si přestali hrát.“ — Tímto citátem od irského dramatika G. B. Shawa je uveden článek Stefanie Van Dyke a Ann Lambson z Denver Art Museum, reflektující příznivý vliv hry na fyzickou a duševní pohodu dospělých návštěvníků na příkladu výstav v Denverském muzeu. 

Jádro návštěvníků Denverského muzea umění tvoří dospělí nad 55 let, tedy skupina, jíž je z psychologického hlediska vlastní zvýšená zvídavost. Tu lze podpořit za předpokladu, že uvážíme potřeby takové cílové skupiny návštěvníků. Autorky článků zmiňují, že je pro dospělé v souvislosti s hrou důležitý vymezený, strukturovaný prostor pro takovou aktivitu. Tento rámec spolu s cílenou kultivací hry pak dospělému návštěvníkovi muzea umožní svobodné a efektivní poznávání.

Využití výstavy k prozkoumávání hry

Hra a hraní si bývá často připisované dětem pro jejich spontaneitu a lehkomyslnost, vlastnosti, od kterých se dospělí snaží distancovat. Po hrůzách druhé světové války se však američtí návrháři z různých oblastí zaměřili na vytváření hravých a kreativních designů ve snaze v lidech obnovit dětskou zvídavost a zájem o svět kolem. Designéři si uvědomovali, edukační potenciál her a hraček, které mají schopnost uvodit vážná témata. 

Denverské muzeum ve výstavě z roku 2019: Serious Play: Design in Midcentury America zohlednilo důležitost časového a prostorového rámce pro hru stejně jako myšlenku, že hraní je katalyzátorem kreativity. Při koncipování výstavy, prezentující design 50. a 60. let 20. století, její tvůrci počítali se zakomponováním hravých a průzkumných aktivit, neboť chtěli dospělým návštěvníkům vytvořit prostor pro vyjádření svých myšlenek, fantazie, emocí či snů.

Například v sekci americký domov si mohli návštěvníci na velké dotykové obrazovce navrhnout pokoj z nabídky inspirované americkým designerským hnutím po druhé světové válce — mid-century modern. Další kreativní část tvořila výtvarná dílna, v níž si mohli návštěvníci vytvořit obraz za využití barevných částí z vinylového setu, tzv. Colorforms. V závěru výstavy se pak nacházela zóna určená k aktivnější a volnější hře. Uprostřed místnosti stál červený abstraktní předmět v nadživotní velikosti, na který se dalo vylézt. K dispozici zde byly různé masky, nabádající k sehrání divadelního kousku podle své fantazie. K dotvoření divadelního představení mohly sloužit velké dřevěné do sebe pasující kusy v dětské velikosti, z nichž návštěvníci vytvářeli nejrůznější obrazce.

Zásadní pravidlo „výzvy ke hře“ ve výstavě bylo inspirováno pokynem jednoho z výtvorů předních designerů 50. a 60. let Raye a Charlese Eames — The Coloring Toy. Tento autorský vynález sestával z voskovek, kartiček s předem vyraženými motivy a spojovacích materiálů. Uvnitř se psalo následující: „Opravdu doufáme, že obsah tohoto balení a vodítka, jež nabízí, budou podporovat užívání těchto a jiných materiálů nejrůznějšími způsoby.“^[1] Denverské muzeum tak přikročilo v duchu těchto slov k vytvoření prostoru, který nejen stimuluje aktivitu a fantazii svých návštěvníků, ale vytváří i prostředí pro vzájemnou kooperaci a mezigenerační učení. Podle průzkumů ve výstavě a na sociálních sítích se autorům jejich záměr vydařil. Starší návštěvníci vzpomínali ve výstavě na své dětství a sdíleli své vzpomínky s mladšími členy rodiny. Došlo tak úspěšně k upevňování vzájemných vazeb mezi jednotlivými generacemi a posílení vztahu mezi návštěvníkem a muzeem.

Tradiční exponáty a strategie hravého angažování návštěvníků

Autorky článku dokládají na příkladu tvrzení psychologů (M. Csikszentmihályi a K. Hermanson), že pro zaujetí člověka a jeho otevření se učení je důležité zbavit jej negativního přístupu, způsobeného např. strachem a zprostředkovat mu nové znalosti zábavnou cestou. Stefanie Van Dyke a Ann Lambson demonstrují na dvou tradičních výstavách výtvarného umění Wyeth: Andrew and Jamie in the Studio (2015—2016) a Claude Monet: The Truth of Nature (2019—2020) experiment Denverského muzea umění zaměřený na zábavné strategie k zaujetí dospělých návštěvníků. 

1. Dešifrování

Jelikož výstava pláten Claude Moneta představila návštěvníkům na 125 krajin, rozhodli se tvůrci zakomponovat mezi desítky obrazů odpočinkové zóny, jež nabízeli návštěvníkům vedle oddechu také rozdílné typy zážitků, díky kterým mohli pohlížet na vystavované umění z různých perspektiv. Jedna z těchto částí se zaměřovala na Monetovo používání barev a byla uvozena malířovým citátem, jenž nabádal přemýšlet o malovaných objektech jako o barevných plochách. Animace, jež přiblížila detaily Monetovy zimní krajiny, vytrhla návštěvníky z jejich zažitého pohledu na barvu, když ukázala, jak Monetovy barevné tahy modrou žlutou a růžovou vytváří v důsledku bílou barvu. Jeden z návštěvníků výstavy se podělil o svůj zážitek slovy: „Líbil se mi „sněhový“ pokoj, kde nebyl žádný sníh — to bylo úžasné.“

2. Vytvoření záhady a její odhalování

Výstavu o Andewu a Jamieem Wyethových koncipovali muzejníci v Denveru jako konverzaci mezi otcem — malířem a synem — malířem. Skrze tuto rozmluvu v ateliéru chtěli návštěvníkům přiblížit jejich vzájemný vztah a osobnost obou z nich. Na stěnách byly pověšeny díla Andrea a Jamieho, jejich fotografie pak tvůrci výstavy záměrně umístili až za malé „pohádkové“ dveře vyvedené ve venkovském stylu evokující východní pobřeží, kde Wyethovi bydleli. Fotografie v této místnosti odkazovaly na okolní malby a objasňovaly jejich souvislosti. Studie zaměřující se na dospělé návštěvníky ukázala, že 84 % z nich do dveří nahlédlo a 82 % respondentů označilo tyto interaktivní prvky za prospěšné pro komplexnější porozumění a procítění prezentovaného obsahu. 

3. Emoční spojení 

Třetí význačnou strategií v navázání efektivního vztahu s návštěvníky je emoční propojení publika s tématem výstavy. Rozumí se tím vytipovat obecné roviny, které lidi spojují napříč časem a místem. V případě výstavy o malířích Wyethových představovaly tento spojující prvek dveře, evokující privátní sféru, domov a rodinu. Ve výstavě o Monetově díle zamýšleli její tvůrci propojit denverské publikum 21. století s impresionistickou Francií 19. století skrze malířovu charakteristickou uměleckou obsesi zaznamenávání stejného objektu v přírodě v toku času. Vytvořili tak video zachycující ve zrychleném sledu čtyřiadvacetihodinový „život“ rybníku s lekníny v Denverské botanické zahradě. Toto video aktualizované o současné reálie přiblížilo návštěvníkům Monetův pohled na přírodu a motivovalo nečekaně mnoho z nich k tomu, dozvědět se o malíři a jeho inspiraci více informací. 

Autorky svůj článek zakončují konstatováním, že muzea mají významný potenciál v pozvedávání duševní pohody lidí skrze elementární fenomén hry. V Denverském muzeu umění se investice do interaktivních prvků ve výstavách jednoznačně vyplatily. Dospělí návštěvníci ocenili strukturovaný prostor pro objevování, prožívání a interaktivní edukaci.

Zdroj: VAN DYKE, Stefania; LAMBSON, Ann: Playing with Fun: Adults and Well-being in Exhibitions. In: Exhibition: A Journal of Exhibition Theory and Practice from Museum Professionals. Fall 2020, Vol 39, Issue 2, str. 41—49.

[1] „[But] we do hope that the contents of this box and the clues it offers will stimulate the use of these and other materials in an ever expanding variety of ways.“