Digitální technologie

První scénář vidí budoucí trend hlavně v neobyčejnosti a malých formách, kdy digitální platformy a nové technologie budou mít výhodu nad tradičními subjekty. Důležitá bude zábava a také dynamika v rámci digitální prostoru. Pro malé umělecké komunity bude stále obtížnější zajistit si potřebné publikum a stejně tak i financování. Soupeřit se bude předně o možnost vzdělávat se a vystavovat mimo digitální platformy. S odchodem starší a konzervativnější generace budou stále větší roli hrát média, přičemž přístup k technologiím bude rozhodující. Místní komunity budou udržovat kontakt s malými sdruženími. Úspěch se bude týkat zejména známým a komerčním organizacím, zatímco malé skupiny, závislé na podpoře veřejnosti, budou čelit výzvám zajištění si vlastního financování. Zde bude mít ve všech ohledech velký význam filantropie, poroste rovněž komerční financování a internetové sbírky.

Druhý scénář zdůrazňuje globální propojenost komunit. Pandemie s sebou přinesla stres a s ním i potřebu posílit komunity v rámci umění a kultury, a to hlavně na místní úrovni jako kritického zdroje sounáležitosti. Sociální rozměr bude znamenat větší důraz na kritická témata v umění i kultuře, jakými jsou třeba změna klimatu, rovnost, sociální a ekonomická spravedlnost atp. Velkou roli budou mít vazby na různé komunity coby nositele těchto témat. Ty budou zastoupeny zejména v rámci projektů a děl nové generace umělkyň a umělců, což se promítne do více inkluzivní podoby umění, upevnění vztahů mezi tvůrčími aktéry a širokým spektrem publika. Hlavní financování půjde z místních a veřejných zdrojů.

Třetí scénář pak hovoří o platformách a mnohovesmírech. Velice diverzifikované skupiny umělkyň a umělců s širokým spektrem možností monetizovat svá díla budou čelit výzvám nejistého světa a stavět na základech vytvořených již na počátku roku 2020. Digitální nástroje a platformy budou dominantní, přičemž publikum bude mít zájem hlavně o nová díla mimo hlavní proud. Různé definice a pojetí umění budou zpochybňovat tradicionalistické chápání – zejména s důrazem na kurátorskou práci v rámci digitálního světa. Umělecké a kulturní komunity přestanou být vázány na určitý geografický prostor a význam získá schopnost inovace, zaměřená na konkrétní problémy nebo témata. Ve stejném duchu se také financování přesune do až individuálních podob digitálních forem podpory a finančního patronství, přičemž význam ztratí tradiční zdroje podpory.

A tyto otázky si projekt klade na závěr jako strategické:

• Jakým způsobem nalézt rovnováhu mezi způsoby technologické a sociální inovace při zkoumání bohatosti zkušeností s potřebami skutečného světa?
• Jak lze zkoumat nové modely financování a ekonomie, aby se umění a kultura mohla vymanit z binárního systému soukromého/veřejného financování?
• Jak mohou být posíleny stávající sítě a mezinárodní organizace a jaké nové lze vytvářet?
• Jak lze platformy digitálního umění a kultury využít pro lepší dostupnost umění, a nikoliv pro tržní vyloučení v podobě placeného obsahu?
• Jakou roli může hrát umění a kultura při vytváření nových společenských smluv a podpoře společenského blahobytu?
• Co lze udělat pro posílení středně velkých uměleckých a kulturních platforem, kromě komerce a masovosti?
• Jak lze digitální inovace sdílet s menšími uměleckými organizacemi, kterým se často nedostává zdrojů, aby mohly konkurovat větším institucím?

Více o výsledcích zde: futureofartsandculture.org.

Zdroj: museumnext.com, futureofartsandculture.org