Úvodní stránka / Akce / Seminář Muzea a sociálně znevýhodnění
Seminář Muzea a sociálně znevýhodnění
Místo konání: Masarykovo muzeum, Hodonín
S ohledem na aktuální společenskoekonomickou situaci bylo zvoleno spíše sociálně laděné téma „Muzea a sociálně znevýhodnění“.
PROGRAM SEMINÁŘE KE STAŽENÍ ZDE:
Šíře tématu umožňuje sledovat jeho reflexi v rámci oboru v různých podobách:
- muzea a sociální inkluze,
- orientace muzea na rodinné návštěvy a na menšiny,
- muzeum jako komunitní centrum,
- orientace muzea směrem k typickým skupinám sociálně znevýhodněných osob.
Na dané téma lze nahlížet:
- po stránce sociálně znevýhodněných jako uživatelů muzeí s problematikou jejich specifických potřeb,
- po stránce sociální a etické roviny problematiky,
- po stránce sociálně znevýhodněných jako objektu dokumentace doby a její prezentace.
Vítány jsou teoreticky zaměřené příspěvky i praktické zkušenosti.
Více informací o semináři zde
Přihláška ke stažení zde
Přihlášku posílejte do 25. dubna 2013 na email m.zalesakova@masaryk.info
Příspěvkem k Semináři Muzea a sociálně znevýhodnění je i publikace Marie Vágnerové, Ladislava Csémyho a Jakuba Marka „Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí“ (Praha: Univerzita Karlova v Praze, Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2209-5. Publikace byla připravena v rámci projektu Psychologické předpoklady společenské reintegrace mladých bezdomovců
Bezdomovectví je bezesporu zajímavým fenoménem současné doby. Představuje jednoznačný společenský propad, který lze označit jako syndrom komplexního sociálního selhání. Každý bezdomovce zná a denně vídá. Málokdo o nich ví víc, než že vypadají zanedbaně, konzumují alkohol a přespávají na nejrůznějších místech.
Publikace „Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí“ přináší informace o těch, kteří ztratili své zázemí anebo je dokonce nikdy nezískali. Je o jejich životě na ulici i před ním, o jejich přístupu k různým problémům, s nimiž se museli vypořádat - a leckdy se jim to nepodařilo.
Popis života na ulici, kde člověk ztrácí své soukromí, možnost uspokojit základní potřeby a leckdy i sebeúctu, ukazuje, co je třeba vydržet, aby zde bylo možné přežít. Druhá část publikace je věnovaná opačnému procesu, návratu z ulice zpět do společnosti, a obtížím, které je nutné překonat, aby to vůbec bylo možné.
Mají muzea možnost aktivně zasahovat do řešení problému „bezdomovectví“? A jak? Měla by to být příprava výstav prezentující „fenomén bezdomovectví“, nejenom to, co je z něj vidět, ale i to, co zůstává skryto „pod hladinou“ vnímání širších skupin veřejnosti? Měla by to být práce s mladými bezdomovci? Práce s mladými bezdomovci, kteří mají snahu, ochotu, chuť, sen se vrátit zpět?