Publikováno: 30. 1. 2026

Historický milník v Edinburghu: První mezinárodní repatriace na pevninu USA

Univerzita v Edinburghu dokončila v lednu 2026 historicky první mezinárodní repatriaci lidských ostatků na pevninu Spojených států.

Historický milník v Edinburghu: První mezinárodní repatriace na pevninu USA

Edinburghská univerzita (University of Edinburgh) dokončila koncem ledna 2026 proces, který je považován za vůbec první mezinárodní repatriaci lidských ostatků na pevninské území Spojených států. Šest lebek příslušníků národa Muscogee (Creek) se po více než 150 letech vrací domů.

Tento krok představuje významný posun v přístupu evropských institucí k dekolonizaci sbírek a etickému nakládání s ostatky domorodých obyvatel. Slavnostní předání proběhlo 23. ledna v Edinburghu za účasti zástupců univerzity i delegace národa Muscogee.

Temné dědictví pseudovědy
Historie těchto konkrétních ostatků sahá do poloviny 19. století. Lebky byly původně součástí sbírek Edinburghské frenologické společnosti (Edinburgh Phrenological Society). Do Skotska je před rokem 1858 zaslal americký lékař profesor W. Byrd Powell.

Powell se věnoval frenologii – dnes již zcela zdiskreditované pseudovědě, která se pokoušela odvozovat mentální schopnosti a charakterové vlastnosti člověka z měření tvaru lebky. V 19. století byla tato disciplína často zneužívána k formulování rasistických teorií o méněcennosti určitých etnik a k ospravedlnění kolonialismu. V 80. letech 19. století byly tyto sbírky převedeny pod katedru anatomie Edinburghské univerzity, kde zůstaly až do současnosti.

Cesta k důstojnosti
Národ Muscogee, který dnes sídlí v Oklahomě a s počtem 103 000 příslušníků je čtvrtým největším federálně uznaným kmenem v USA, plánuje ostatky svých předků s úctou pohřbít v jejich původní domovině na jihovýchodě Spojených států.

David Hill, hlavní náčelník národa Muscogee, během ceremoniálu neskrýval pohnutí: „Dostalo se nám obrovské cti a respektu od našich přátel na Edinburghské univerzitě. O to silnější tento moment je, že jsme museli urazit přes 6 000 kilometrů a překonat oceán, abychom se dočkali důstojnosti a slušného zacházení, které se nám doma v USA stále v mnoha ohledech nedostává.“ Narážel tím na přetrvávající legislativní a institucionální bariéry při repatriacích v rámci Spojených států.

Role muzejních institucí v 21. století
Pro Edinburghskou univerzitu není tato repatriace ojedinělým aktem. Instituce se dlouhodobě snaží vyrovnat se svou koloniální minulostí. První repatriaci uskutečnila již před 75 lety (tehdy šlo o první takový počin ve Skotsku) a teprve v roce 2025 vrátila lebky tří příslušníků národa Ainu do Japonska.

Profesor Tom Gillingwater, vedoucí katedry anatomie, zdůraznil, že péče o historii sbírek a reflexe jejich původu je klíčovou odpovědností moderní univerzity: „Repatriace hrají v naší práci ústřední roli. Je mi ctí, že jsem mohl přispět k návratu těchto předků jejich lidu.“

Širší kontext
Tento případ vysílá jasný signál dalším světovým muzeím a akademickým institucím, které ve svých depozitářích stále uchovávají tisíce předmětů a ostatků získaných v koloniální éře neetickým způsobem. Úspěšná spolupráce mezi Edinburghem a národem Muscogee ukazuje, že cesta k nápravě historických křivd vede skrze otevřený dialog, uznání minulých chyb a aktivní snahu o navrácení kulturního dědictví jeho právoplatným dědicům.

Originály článků naleznete zde:

Edinburgh completes first international repatriation to US mainland

Native American remains return to mainland US in repatriation first

Zdroje: museumsandheritage.com/advisor/www.ed.ac.uk