Digitální technologie

Jak budou historici za sto let poznávat každodenní život naší současnosti? Vedle staveb, novin, úředních dokumentů nebo fotografií budou důležitým pramenem také příspěvky na sociálních sítích, virální videa, memy, hashtagy či projevy online aktivismu. Přesto sociální média dosud stojí spíše na okraji sbírkotvorné činnosti muzeí.

Craig Middleton ze State Library of South Australia a Caroline Wilson-Barnao z University of Queensland, autoři publikace Collecting Social Media in Museums (Routledge, 2025), ve svém článku na portálu MuseumNext upozorňují, že sociální média v muzejním kontextu již nelze chápat pouze jako nástroj muzejní komunikace, marketingu a zapojování veřejnosti. Představují také významnou součást současného digitálního kulturního dědictví, kterou by muzea měla zohledňovat ve svých sbírkotvorných strategiích.

Obsah sociálních sítí nelze chápat pouze jako digitální soubory. Význam příspěvku vytváří také jeho kontext – komentáře, sdílení, reakce uživatelů, způsob šíření nebo prostředí konkrétní platformy. Jde tedy o komplexní kulturní artefakty, jejichž dokumentace a uchovávání představují pro muzea novou výzvu.

Sociální média jsou navíc nestabilní. Příspěvky mohou být upraveny či smazány, účty zrušeny a celé platformy mohou zaniknout. Muzea by proto měla hledat způsoby, jak digitální obsah dokumentovat včas, eticky a s ohledem na jeho původní kontext.

Autoři rozlišují šest základních přístupů, které lze podle potřeb instituce vzájemně kombinovat:

• Automatizovaná archivace – využití nástrojů pro webovou archivaci a automatizovaný sběr.
• Darování dat a obsahu – získávání digitálního materiálu přímo od jednotlivců a komunit.
• Dokumentace bez sběru obsahu – například prostřednictvím orální historie, rozhovorů a komunitních konzultací.
• Akvizice ze sociálních sítí – získávání konkrétního obsahu ve spolupráci s jeho tvůrci.
• Využití externích služeb – zapojení specializovaných poskytovatelů digitální archivace.
• Simulace – rekonstrukce rozhraní nebo uživatelské zkušenosti sociálních platforem.

Sběr sociálních médií přináší otázky autorských práv, ochrany soukromí a informovaného souhlasu. Veřejná dostupnost příspěvku totiž automaticky neznamená souhlas jeho autora se zařazením do muzejní sbírky. Nové problémy přináší také obsah vytvářený pomocí umělé inteligence, zejména z hlediska autenticity, provenience a autorství.

Autoři doporučují:

• uznat sociální média jako součást digitálního kulturního dědictví,
• neusilovat o úplnost, ale vybírat obsah v souladu se sbírkotvornou koncepcí instituce,
• dokumentaci neodkládat,
• experimentovat s různými metodami a sdílet zkušenosti,
• dbát na souhlas a transparentní spolupráci s tvůrci,
• brát v potaz proměnlivost digitálního prostředí.

Muzea tedy nemusí archivovat celý internet. Podstatné je určit, které příběhy, komunity a zkušenosti jsou pro jejich poslání relevantní a které hlasy v současných sbírkách chybějí. Pokud však budou s dokumentací čekat příliš dlouho, významná část dnešního digitálního kulturního dědictví může nenávratně zmizet.

Celý článek zde.

Zdroj: museumnext.com