Podsbírky a jejich vizualizace v CES

Datum konání: 30. 11. 1999

Podsbírky a jejich vizualizace v CES

K  novele vyhlášky Ministerstva kultury č. 275/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů jsme obdrželi připomínky z jednoho krajského muzea, na něž odpovídáme (text připomínek je ponechán v originálním znění, nebyl upravován):

 

  1. S výjimkou přílohy č. 1 vyhlášky se o oborové části sbírky v zákoně č. 122/2000 Sb. a ani jinde ve vyhlášce 275/2000 Sb. nehovoří a oborová část sbírky (v muzejním žargonu „podsbírka“) není nikde definována. Čili pokud muzeum má v CES zapsánu jednu sbírku, která je sice dále členěna podle kdysi vzniklého dělení, je podle mého názoru zcela legitimní právní názor muzea, že u této sbírky čítající celkem více než 5001 sbírkových předmětů předá muzeum do CES 50 digitálních fotografií sbírkových předmětů a 3 fotografie uložení nevystavené části sbírky.
 
Tento výklad není správný.
  • Zákon č. 122/2000 Sb. upravuje v § 6 náležitosti zápisu sbírky do CES. Jednou z nich je také charakteristika sbírky.
  • Vyhláška č. 275/2000 Sb. upravuje podrobnosti trvalého uchovávání sbírek, vedení sbírkové evidence, inventarizace, vyřazování ze sbírkové evidence, vývozu sbírek
    a vzory tiskopisů podle § 4 odst. 1, § 5 odst. 1 a § 11 odst. 2“ .
     
  • Osnova charakteristiky sbírky, novelou vyhlášky z roku 2013 doplněná o obrazové údaje (digitální fotografie), je uvedena ve vzoru tiskopisu žádosti vlastníka sbírky
    o zápis do centrální evidence sbírek podle § 4 odst. 1 zákona, který je přílohou č. 1 vyhlášky.
  • Vyhláška pak k tomu v ustanovení § 6 odst. 1 uvádí podrobnosti, t.j., že Obsahuje-li sbírka, o jejíž zápis do centrální evidence žadatel žádá, více věcí movitých z jednoho oboru než je uvedeno v příloze č. 4 k této vyhlášce nebo více než 10 věcí nemovitých, označí žadatel tuto skutečnost v bodě 4 žádosti zakroužkováním příslušného oborového označení sbírky a charakteristiku sbírky podle bodu 5 žádosti uvede pro každou takto označenou sbírku v samostatné příloze k žádosti.“
  • Z toho zcela zřetelně plyne, že se ze sbírky vyčleňují soubory věcí z jednoho oboru a ke každému takovému souboru je třeba zpracovat charakteristiku podle bodu
    5 žádosti. V bodu 5 žádosti jsou pak tyto soubory věcí z jednoho oboru nazvány „oborovou částí sbírky“ a v CES jsou nazvány „podsbírky“, což je termín, který spontánně vznikl na seminářích k aplikaci zákona do praxe, ale není třeba se jím zabývat, oficiálně jde o „oborovou část sbírky“.
  • K tomu byl zpracován metodický pokyn Ministerstva kultury č.j. 53/2001, který v čl. III odst. 4 a v odst. 5 uvádí, že „Charakteristiku sbírky zpracuje organizace v samostatné příloze k žádosti pro každou oborovou část sbírky, kterou označila v bodě 4 žádosti.“  Takto byly a jsou charakteristiky sbírek nebo jejich oborových částí („podsbírek“) už více než 10 let do CES zapisovány.
 
Stručně shrnuto – o obrazové údaje (digitální fotografie) se doplní VŠECHNY CHARAKTERISTIKY, které správci sbírek uvedli v žádostech o zápis sbírek do CES. Tedy charakteristiky VŠECH OBOROVÝCH ČÁSTÍ, t.j. „podsbírek“.
To, co je v připomínkách nazýváno „právním názorem muzea“ je tedy nesprávným výkladem – stejně by mohlo být uvedeno, že i jiné údaje, které obsahuje charakteristika „podsbírky“ (označení území, časové období…) bude uváděno pouze ke sbírce. V muzeu by si také měli uvědomit, že doplnění obrazových údajů o sbírce není „vymyšleností“ ministerstva, ale příležitostí pro muzea, aby představila své sbírky veřejnosti. Pokud by postupovala podle „právního názoru muzea“, tento cíl by nenaplnila.
     
  1. Tomuto názoru odpovídá i fakt, že pořídit z některé podsbírky 25 fotografií je prakticky k ničemu – konkrétně naše podsbírka desky a nahrávky. 25 fotografií desek v prakticky stejných papírových obalech nevypoví o charakteru sbírky vůbec nic – prostě jsou v ní gramodesky. Totéž platí i o dalších sbírkových předmětech, které historicky vznikly, např. strojopisné záznamy vzpomínek pamětníků na druhou světovou válku atd. Na fotografii o malých rozměrech budou nečitelné a stěží se odliší jeden strojopis od druhého.
 
Smyslem obrazových údajů je představení sbírky („podsbírky“) veřejnosti. Je třeba si trochu „lámat hlavu“, jak to udělat co nejlépe. Gramofonové desky mají své „etikety“, z nichž je patrné, o jakou nahrávku se jedná, kdo ji vydal atp. Co není vidět z fotografie, lze doplnit v textu, stejně tak u strojopisných záznamů. Z fotografie bude jasné, o jaký typ předmětu se jedná (např. detail strojopisného textu), obsah bude stručně uveden v doprovodném textu – z 25-ti či 50-ti fotek s popisem pak je možné si vytvořit představu, o jaké sbírkové předměty se jedná, o čem vypovídají a o čem vypovídá celá „podsbírka“.  
 
  1. Nonsens by byl i větší počet fotografií než 3 dokumentujících uložení nevystavených částí sbírky. Kvůli bezpečnosti nelze do CES dát z depozitářů jiné záběry než detaily na krabici či jedno pole police.
 
Jde o to ukázat, jak jsou předměty uloženy. Při troše invence se jistě podaří najít záběry, které smysl naplní a bezpečnost neohrozí – a rozhodně to nemusí být jen detaily krabic či jednoho pole police. Veřejně je už prezentována v různých publikacích, ale i v CES, řada fotografií z depozitářů a dosud není znám žádný příklad, že by to ohrozilo bezpečnost sbírek. Tu ohrožuje nedostatečné zabezpečení depozitářů a neprofesionální práce či dokonce nedbalost jejich správců.
 
  1. Vkládání a odesílání fotografií do CES by mělo umožňovat postupné naplňování libovolným počtem fotografií a ne být striktně omezeno počtem 25 fotografií v podsbírce. Pokud toto bude platit, vzhledem k našemu právnímu názoru budou dvě podsbírky doplněny po 25 fotografiích, čímž bude splněna kvóta 50 fotografií u sbírky čítající 5001 a více předmětů, ale fotografie nebudou charakterizovat celou sbírku.
 
„Právní názor“, na nějž se tazatel odvolává, není správný, jak uvedeno výše. Stejně nesprávný  je názor, že počet fotografií je „striktně omezen“. Ve vzoru žádosti (příloha č. 1 vyhlášky) v bodě 5 je výslovně uvedeno, že bude doplněno NEJMÉNĚ 25, 50 či 3 fotografie. Nic tedy nebrání tomu, aby jich správce sbírky do charakteristiky sbírky vložil více, bude-li to pokládat za účelné. Zcela jasně se také stanoví, že 50 fotografií se vloží „u sbírek nebo jejich oborových částí čítajících 5001 a více sbírkových předmětů…nejméně 50 digitálních fotografií“, t.j.  je-li sbírka členěna např. na 5 oborových částí, z nichž 3 čítají 5001 a více sbírkových předmětů (každá), je třeba vložit nejméně 200 fotografií, ke dvěma oborovým částem po 25-ti a ke třem po 50-ti.
 
  1. Nutno podotknout, že novelizovaná vyhláška č. 257/2000 Sb. je v našem právním systému raritou, neboť zavádí retroaktivitu (např. požadavek na razítkování a podepisování starých inventárních karet) a sportovní terminologií řečeno: „mění pravidla hry v průběhu utkání.“ Pokud by totiž byla v tomto znění platná od počátku a bylo jasné, jak funguje CES, jsem přesvědčen, že mnohá muzea by zapsala do CES sbírku jako celek nijak dále nečleněný, což by mimo jiné usnadnilo i převod sbírkových předmětů z I. do II. stupně evidence, protože by nebyl nutný krok změny přírůstkového čísla na inventární a teprve po provedení této změny v CES při dalším hlášení změn vyřazení sbírkového předmětu z přírůstků a zařazení do jiné podsbírky.
 
O retroaktivitě nemůže být řeč. V § 2 odst. 1 vyhlášky (před novelou) bylo uvedeno, že „Sbírková evidence obsahuje záznamy ke každému sbírkovému předmětu podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona, evidenční číslo sbírky, které je součástí a počet kusů, jde-li o sbírkový předmět podle odstavce 2“.  TO PLATÍ OD ROKU 2002 (v tomto roce většina muzeí nechala své sbírky zapsat do CES a na jejich správu začal platit zákon). Pokud tuto povinnost muzeum splnilo, t.j. označilo přírůstkové knihy, inventární knihy a katalogizační listy evidenčním číslem sbírky, nemusí nic razítkovat a podepisovat. Novela tedy „nemění pravidla hry v průběhu utkání“, ale pouze rozšiřuje možnosti AUTENTIZACE evidenčních záznamů – buď evidenční číslo sbírky nebo razítko a podpis. Navíc – pokud v muzeu chápou smysl evidence, i bez zákona jim musí být jasné, že oficiální evidenční záznam musí být nějak označen, aby byl ztotožněn s konkrétní sbírkou, resp. jejím správcem. Jinak je naprosto nepoužitelný např. jako podklad pro policii v případě odcizení sbírkového předmětu, protože z něj nelze vyčíst, zda jde o evidenční záznam patřící do sbírkové evidence muzea, které odcizení hlásí.
Členění sbírky na „podsbírky“, jak již výše uvedeno,  je upraveno vyhláškou, která v ustanovení § 6 odst. 1 uvádí, že Obsahuje-li sbírka, o jejíž zápis do centrální evidence žadatel žádá, více věcí movitých z jednoho oboru než je uvedeno v příloze č. 4 k této vyhlášce nebo více než 10 věcí nemovitých, označí žadatel tuto skutečnost v bodě 4 žádosti zakroužkováním příslušného oborového označení sbírky a charakteristiku sbírky podle bodu 5 žádosti uvede pro každou takto označenou sbírku v samostatné příloze k žádosti.“   Nerozumíme proto tomu, že „mnohá muzea by zapsala do CES sbírku jako celek nijak dále nečleněný“ . Bylo by to v rozporu se zákonem. V této souvislosti připomínáme, že vyhláška uvádí podrobnosti toho, co stanoví zákon, zákon stanoví povinnost uvést charakteristiku sbírky, vyhláška stanoví formu uvedení a náležitosti této charakteristiky. Jistou nepřesností v zákoně je pouze to, že v bodě 4 vzoru žádosti (příloha č. 1 vyhlášky) uvádí „oborové označení sbírky“, ačkoliv jde o oborovou část sbírky. Z výše citovaného ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky je však zřejmé, o co jde. Tato nepřesnost by měla být novelou v budoucnu odstraněna. Žádné problémy v chápání „podsbírek“ však v uplynulých 14-ti letech tato nepřesnost nepřinesla. 
     Členění sbírek na „podsbírky“ není „vymyšlenost“, ale umožňuje zohlednit PŘIROZENOU STRUKTURU sbírky, která je pro její charakteristiku podstatná. Pokud by bylo toto zohlednění vyměněno za administrativní zjednodušení aktualizace zápisu sbírky v CES, jak se v připomínce uvádí, je to na pováženou. Jaký význam pro veřejnost, včetně odborné, by měla charakteristika „všeobjímající“ víceoborové sbírky? Jaký význam by měla informace, že ve sbírce jsou zastoupeny např. tyto předměty – archeologické nálezy, lidový nábytek, sklo a porcelán, staré tisky, herbářové položky, dermoplastické preparáty obratlovců, horniny a minerály…?? K čemu by byla informace, že sbírka dokumentuje časové období 2000 let př.Kr. až současnost?  Nelze zapomínat, že CES je veřejnosti přístupným informačním systémem s dálkovým přístupem a vkládat do ní údaje a informace pro veřejnost relevantní, musí být samozřejmostí.  
 
      Text zákona a vyhlášky je třeba číst pečlivě a vícekrát a snažit se pochopit smysl ustanovení a nikoliv jen mechanicky posuzovat slova a věty. Pokud tomu tak není, snadno se vidí chyby i tam, kde nejsou, jak se to stalo i autorovi těchto připomínek.
 
RNDr. Jiří Žalman

 

Autor: emuzeum   |   Sekce: Vybrané odpovědi na dotazy správců sbírek   |   Tisk   |   Poslat článek

Kontakt

Ministerstvo kultury
Odbor muzeí

Maltézské náměstí 1
118 11 Praha 1

www.mkcr.cz

Centrum pro prezentaci kulturního dědictví © 2010, všechna práva vyhrazena. Vydává Národní muzeum.