Datum konání: 30. 11. 1999

K  novele vyhlášky Ministerstva kultury č. 275/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů jsme obdrželi připomínky z jednoho krajského muzea, na něž odpovídáme (text připomínek je ponechán v originálním znění, nebyl upravován):

1. S výjimkou přílohy č. 1 vyhlášky se o oborové části sbírky v zákoně č. 122/2000 Sb. a ani jinde ve vyhlášce 275/2000 Sb. nehovoří a oborová část sbírky (v muzejním žargonu „podsbírka“) není nikde definována. Čili pokud muzeum má v CES zapsánu jednu sbírku, která je sice dále členěna podle kdysi vzniklého dělení, je podle mého názoru zcela legitimní právní názor muzea, že u této sbírky čítající celkem více než 5001 sbírkových předmětů předá muzeum do CES 50 digitálních fotografií sbírkových předmětů a 3 fotografie uložení nevystavené části sbírky.

• Zákon č. 122/2000 Sb. upravuje v § 6 náležitosti zápisu sbírky do CES. Jednou z nich je také charakteristika sbírky.
• Vyhláška č. 275/2000 Sb. upravuje podrobnosti trvalého uchovávání sbírek, vedení sbírkové evidence, inventarizace, vyřazování ze sbírkové evidence, vývozu sbírek
  a vzory tiskopisů podle § 4 odst. 1, § 5 odst. 1 a § 11 odst. 2“ .  
• Osnova charakteristiky sbírky, novelou vyhlášky z roku 2013 doplněná o obrazové údaje (digitální fotografie), je uvedena ve vzoru tiskopisu žádosti vlastníka sbírky
  o zápis do centrální evidence sbírek podle § 4 odst. 1 zákona, který je přílohou č. 1 vyhlášky.
• Vyhláška pak k tomu v ustanovení § 6 odst. 1 uvádí podrobnosti, t.j., že „Obsahuje-li sbírka, o jejíž zápis do centrální evidence žadatel žádá, více věcí movitých z jednoho oboru než je uvedeno v příloze č. 4 k této vyhlášce nebo více než 10 věcí nemovitých, označí žadatel tuto skutečnost v bodě 4 žádosti zakroužkováním příslušného oborového označení sbírky a charakteristiku sbírky podle bodu 5 žádosti uvede pro každou takto označenou sbírku v samostatné příloze k žádosti.“
• Z toho zcela zřetelně plyne, že se ze sbírky vyčleňují soubory věcí z jednoho oboru a ke každému takovému souboru je třeba zpracovat charakteristiku podle bodu
  5 žádosti. V bodu 5 žádosti jsou pak tyto soubory věcí z jednoho oboru nazvány „oborovou částí sbírky“ a v CES jsou nazvány „podsbírky“, což je termín, který spontánně vznikl na seminářích k aplikaci zákona do praxe, ale není třeba se jím zabývat, oficiálně jde o „oborovou část sbírky“.
• K tomu byl zpracován metodický pokyn Ministerstva kultury č.j. 53/2001, který v čl. III odst. 4 a v odst. 5 uvádí, že „Charakteristiku sbírky zpracuje organizace v samostatné příloze k žádosti pro každou oborovou část sbírky, kterou označila v bodě 4 žádosti.“  Takto byly a jsou charakteristiky sbírek nebo jejich oborových částí („podsbírek“) už více než 10 let do CES zapisovány.

2. Tomuto názoru odpovídá i fakt, že pořídit z některé podsbírky 25 fotografií je prakticky k ničemu – konkrétně naše podsbírka desky a nahrávky. 25 fotografií desek v prakticky stejných papírových obalech nevypoví o charakteru sbírky vůbec nic – prostě jsou v ní gramodesky. Totéž platí i o dalších sbírkových předmětech, které historicky vznikly, např. strojopisné záznamy vzpomínek pamětníků na druhou světovou válku atd. Na fotografii o malých rozměrech budou nečitelné a stěží se odliší jeden strojopis od druhého.

3. Nonsens by byl i větší počet fotografií než 3 dokumentujících uložení nevystavených částí sbírky. Kvůli bezpečnosti nelze do CES dát z depozitářů jiné záběry než detaily na krabici či jedno pole police.

4. Vkládání a odesílání fotografií do CES by mělo umožňovat postupné naplňování libovolným počtem fotografií a ne být striktně omezeno počtem 25 fotografií v podsbírce. Pokud toto bude platit, vzhledem k našemu právnímu názoru budou dvě podsbírky doplněny po 25 fotografiích, čímž bude splněna kvóta 50 fotografií u sbírky čítající 5001 a více předmětů, ale fotografie nebudou charakterizovat celou sbírku.

5. Nutno podotknout, že novelizovaná vyhláška č. 257/2000 Sb. je v našem právním systému raritou, neboť zavádí retroaktivitu (např. požadavek na razítkování a podepisování starých inventárních karet) a sportovní terminologií řečeno: „mění pravidla hry v průběhu utkání.“ Pokud by totiž byla v tomto znění platná od počátku a bylo jasné, jak funguje CES, jsem přesvědčen, že mnohá muzea by zapsala do CES sbírku jako celek nijak dále nečleněný, což by mimo jiné usnadnilo i převod sbírkových předmětů z I. do II. stupně evidence, protože by nebyl nutný krok změny přírůstkového čísla na inventární a teprve po provedení této změny v CES při dalším hlášení změn vyřazení sbírkového předmětu z přírůstků a zařazení do jiné podsbírky.