Vaším úkolem, jako správce sbírky, není pouze sbírku tvořit, chránit, trvale uchovávat v její celistvosti,  sbírkové předměty řádně ukládat,  evidovat a inventarizovat. V tom totiž nespočívá smysl sbírek, tím je umožnění jejich využívání jako zdroje poznatků o přírodě a společnosti. Nejběžnějším způsobem realizace tohoto smyslu sbírek je prezentace sbírkových předmětů (a poznatků o přírodě a společnosti z nich získaných) veřejnosti. Děje se tak prostřednictvím muzejních výstav, muzejních programů a muzejních publikací, když přívlastek „muzejní“ říká, že se jedná o výstavy, programy a publikace čerpající ze sbírky muzejní povahy. Nejběžnějšími formami prezentace jsou muzejní výstavy pořádané správcem sbírky anebo účast (zapůjčování sbírkových předmětů) na muzejních výstavách pořádaných jinými osobami v tuzemsku i v zahraničí a také poskytování sbírkových předmětů badatelům.

         Pro správce sbírek je důležité nezapomenout na to, že ochrana sbírek je vždy nadřazena prezentaci, a proto je možné také vystavovat sbírkové předměty pouze v prostorách k tomu vhodných, chráněných proti krádežím a vloupáním, v neagresivním prostředí [1]. Pokud správce sbírek takové podmínky nezajišťuje sám (při pořádání vlastní výstavy), musí je zajistit prostřednictvím smlouvy s partnerem v tuzemsku či v zahraničí, kterému sbírkové předměty zapůjčuje. Rovněž  zodpovídáte za to, že se zapůjčené sbírkové předměty v určeném termínu vrátí zpět do vaší sbírky a budou řádně uloženy. Smlouvou s badatelem je jeho souhlas s dodržováním badatelského řádu, který správce sbírky vydá a každého badatele s ním seznámí.

            Bohužel, ale někteří správci sbírek mají pocit, že vystavení sbírkových předmětů představuje jakousi výjimku z režimu jejich ochrany před krádežemi a vloupáním a před nepříznivými vlivy prostředí. Dbají na to, aby předmět v depozitáři byl pečlivě chráněn např. před prachem, světlem a samozřejmě nebyl vystavován výkyvům teploty a vzdušné vlhkosti, ale při jeho vystavení ve stálé expozici, byť trvá i řadu let, už si s ochranou tolik hlavu nelámou. Přitom ale platí, že nejvíce krádeží a vloupání postihuje právě expozice a výstavy a vyřazení sbírkového předmětu ze sbírky z důvodu neupotřebitelnosti je někdy vysvětlováno tím, že „předmět byl dlouhodobě vystaven a byl nevratně poškozen působením přímého slunečního světla“. Známé jsou také případy, kdy cenný sbírkový předmět, byl poškozen tím, že byl zapůjčen jiné právnické osobě v tuzemsku nebo v zahraničí, aniž byly pečlivě dohodnuty podmínky vystavování a ověřen stav prostředí.

            Nejasnosti jsou často při prezentaci vzhledu nebo funkce sbírkového předmětu badatelům. Rámec poskytování těchto služeb je dán zákonem č. 122/2000 Sb., více v článku ŽALMAN, Jiří: Zákon č. 122/2000 Sb. a služby muzeí badatelům. Věstník AMG, roč. 14, č. 2, str. 19-20.